Proč jóga někdy nefunguje, když jsi pořád ve spěchu
Přiznám se hned: spěchám skoro pořád. Je toho hodně, hlava je plná a chtělo by to, aby dny byly delší.
Jdeš na podložku s tím, že máš dvacet minut. Protáhneš se, prodýcháš to a v hlavě si odškrtneš „hotovo“. Tělo je o něco volnější, ale v hlavě je pořád rušno.
Když cvičíš ve spěchu, nervový systém zůstane ve spěchu taky. Tělo se hýbe. Doopravdy tam ale nejsi.
Tělo nepřepne na povel
Čekáme, že z rozjetého tempa dne přejdeme do klidu jedním nádechem. Tělo to tak bohužel neumí. Je to asi jako že vítr může přestat foukat, ale vlny ještě dlouhou chvíli po tom pořád přichází. Nervový systém potřebuje dost signálů o bezpečí, než opustí pohotovost.
Když jdeš cvičit s myšlenkou „mám dvacet minut a pak musím udělat tohle“, tělo ten čas hlídá. Část tebe zůstává ve střehu: cítíš to v ramenou, čelisti, dech se drží vysoko v hrudníku. Není to tvoje chyba. Tak tělo jednoduše reaguje na tlak.
Krátký čas na praxi není totéž co praxe ve spěchu
Je jednoduché to zaměnit. Rychlá sestava v krátkém čase může být klidná, zatímco pomalá, i když třeba hodinová, může být plná spěchu. Nerozhoduje tempo ani délka, ale to jestli jsi na podložku přišla doopravdy. Vědomá.
Bez přechodu z všedního shonu si na podložku přineseš tempo dne a pak si ho často zase i odneseš pryč. Vidím to u sebe, že krátká praxe s vědomým vstupem mi dá často víc než dlouhá v režimu autopilota. Není to výzkum, ale vlastní zkušenost.
Máš jen minutu?
- Než rozbalíš podložku, posaď se a dej si tři pomalé nádechy a výdechy.
- Telefon dej pryč, mimo dosah i dohled. Dokud může vyrušit, část tebe je u něj.
- Po praxi si nech aspoň chvilku ticha, než se vrhneš na další úkol.
Když máš aspoň pět minut
Pětiminutový přechod před praxí:
- Vyčisti si hlavu. Napiš tři věci, které ti běží hlavou.
- Rozhýbej tělo. Uvolni čelist, vydechni. Pomalu zakrouži rameny. Vestoje zvedni jednu paži nad hlavu, protáhni se do strany a dýchej do žeber, tři dechy na každou stranu. Zakonči předklonem s pokrčenými koleny a těžkou hlavou. Každý pohyb veď s výdechem.
- Zpomal dech. Nádech na 4, výdech na 6, nosem.
- Rozhlédni se a řekni si pro sebe: „Následujících dvacet minut jsem tady.“
Co je ti nepříjemné, vynech. Když se ti z dechu zatočí hlava, vrať se k přirozenému dechu a nech oči otevřené. Nejde o dokonalý klid, jde jen o to přijít na podložku zklidněná.
Ve spěchu
Mám dojem, že u spousty lidí není spěch jen otázka kalendáře. Je to naučený vzorec toho, že mám hodnotu, když všechno stíhám. Pak se i odpočinek změní v další úkol a jóga se stane jen další položkou k odškrtnutí.
Přechod k lekci proto není ztracený čas. Je to první část praxe.
Malý pokus na tento týden
Před každou praxí pojmenuj jednu starost, ke které se vrátíš později. Napiš ji, nebo řekni nahlas: „Po praxi se k tomu vrátím.“
Po praxi si sama pro sebe upřímně doplň větu: „Na podložku jsem dnes přišla asi na … % přítomnosti.“ Nehodnoť to, jen si za týden všimni, jak se to číslo mění.
Každý čtvrtek v 18:30 mám v Yoga Space živou online lekci, 60 minut. Když ji nestihneš, záznam je ti k dispozici 30 dní.